Letopočet	Text vztahující se k letopočtu.
1600	Hrabě Weikkart ze Salmu a Neuburku nad Inem dal z jara pro jednání o prodeji hodonínského panství vyhotovit obsáhlý urbář panství, označený "Registro správní důchodův stálých a běžných i jiných povinností panství hodonínského". V urbáři je zmínka, že obec platila ze špitálu stejný plat, jak se platilo za každý jiný podsedek v obci. Tento špitál stál za městskou Horní branou, na levé straně hlavní křižovatky cest, na tom místě, kde stávala budova okresního úřadu. V je i zápis o hodonském mlýně. Mimo jiné je zde uvedeno "Mlejn panský při městě Hodoníně o jedenácti kolích moučných a se dvanáctým kašným a stoupami. Kaše se dělávají a melí. V kterémžto mlejně obilí všelijaké, též i slady, omasty (šrot s plevami) ku potřebě zámku se mele a lidem domácím i přespolním tolikéž. " 24. června Salmové prodali hodonínské panství uherskému hraběti Štěpánu Ilyeshazymu, vyměnili jej za panství Tovačovské.
1604	Nejstarší pečetidlo nese nápis "Signum civitatis Hodonin 1604" a nad ním je starý znak města: šestilistá růže na štítě, který drží anděl s rozpjatými křídly, vlajícími kadeřemi a křížkem na hlavě.
1605	Následky povstání v Uhrách se přenesly na Moravu, vzbouřenci pod vedením Šťěpána Bočkaje vypálili na Moravě řadu vesnic a podle dobových materiálů i město Hodonín, město téměř zaniklo. Mezi mnoha zničenými budovami byla i hodonínská radnice.
1606	Hrabě Štěpán Ilyeshazy se znepřátelil s císařem, byl odsouzen k terstu smrti ale před trestem uprchl do Polska. Před útěkem postoupil Hodonín své manželce Kateřině. Přesto byl Hodonín zabaven a do roku 1608 spravován zemskými úředníky, poté byl vráce Ilíésházimu.
1609	Pravděpodobně v tomto roce nechal hrabě Ilyeshazy postavit znovu budovu staré radnice, vypálené v roce 1605 Bočkajovci (dnes Regionální centrum), tehdy ještě jako přízemní, první patro bylo dostavěno asi v I. polovině 18. století. 5. května hrabě Štěpán Ilyeshazy zemřel, panství zanechal manželce Kateřině.
1610	13. května manželka Ilyeshazyho, hraběnka z Erdodu, povoluje hodonským občanům, aby si směli ustanovit kazatele augsburského vyznání, který by v katolickém kostele konal služby boží. Zdá se však, že toto opatření nepůsobilo dobře. Svědčí o tom výrok strážnického děkana, jenž ve visitační zprávě napsal: „Kostel hodonský od mnoha roků již před válkou švédskou byl zavřen, poněvadž neřestmi luteránskými  pošpiněn byl."
1612	24. února získal Hodonín od krále Matyáše povolení pořádat čtyři výroční trhy, ke dvěma stávajícím tedy přibyly další dva, jeden před sv. Šimonem a druhý v první neděli postní.
1613	Hodonín se dohodl s okolními obcemi na tom, že se budou dělito náklady na popravy zločinců.
1614	6. srpna paní Kateřina Palffy z Erdodu prodala Hodonín svému švagrovi Zdeňku Žampachovi z Potenštejna za 350.000 zlatých moravských. 7. prosince byly jako důsledek stavovského převratu zabaveny statky císařského stoupence Zdeňka Žampacha a byly odevzdány Jindřichu Matyášovi hraběti z Thurnu, vůdci českého povstání. V krátké době svého panování navštívil nový pán své poddané jen jedenkrát a vypůjčil si od nich 350 zl.
1919	8. července byl Matyáš z Thurnu jako velitel armády českých vzbouřenců proti Ferdinandovi II. v Hodoníně. Přitom si od města vypůjčil na dlužní úpis, který dosud leží v městském archivu, částku 350 zlatých na žold své armádě, tento dluh nezaplatil a dluží jej tedy podnes.
1620	Hodonín náleží opět panu Zdeňku Žampachovi z Potenštejna. Z tohoto roku jsou první zmínky o starém židovském hřbitově u dnešní Velkomoravské ulice. KOncem roku se hodonínského hradu zmocnil Gábor Bethlen.
1621	25. října - Uherská vojska táhla Moravou a pod vedením sedmihradského knížete Gabriela Bethlena se dostala až k Hodonínu. Zde se setkala s císařskými vojsky a po následných šarvátkách byl Hodonín uherským vojskem dobyt a vypálen, včetně zámku. 3. prosince se vrací do města Zdeněch Žampach z Potenštejna.
1622	5. ledna - přesto, že v Mikulově se jednalo o podpisu míru, vtrhl Bethlen do Hodonína, nejprve s vojskem o síle 1.000 a později 9.000 mužů. Adaptací opuštěného bratrského sboru vznikla židovská synagoga. Město museli opustit novokřtěnci.
1623	Asi od 25. října do 19. listopadu bylo v Hodoníně cca 9000 císařských vojáků pod vedením Albrechta z Valdštejna obklíčeno Bethlenovými vojsky, která obléhala město. Zlatou bulou, vydanou ve Vídni 22. dubna 1623, císař Ferdinand II. povýšil držitele hodonského panství Zdeňka Žampacha svobodného pana z Potštejna na Hodoníně i jeho potomky do stavu říšských hrabat a přiznal mu další zlepšení jeho rodového starobylého znaku. Z původního panství hodonského se tímto aktem stalo hrabství hodonské.
1628	Listinou císaře Ferdinanda II., vydanou ve Vídni 4. září bylo nařízeno, aby Zdeňkovi hraběti ze Žampachu na Hodoníně a Miloticích i jeho potomkům byl k predikátu dáván titul Jasný, Velkomožný.
1635	V době třicetileté války se sešlo několik ubožáků do opuštěného podsedku v dnešní Štefánikově ulici (bývalý Katolický dům), kde s povolením vrchnosti směli přebývat. Tento podsedek nazývali špitál.
1639	Zdeněk Žampach umírá a Hodonínské panství dědí synové Jindřich Burian a Jan Burian Žampachovi z Potenštejna.
1642	V tomto období postaven zámeček, nejprve jako lovecké sídlo, později byl využíván jako administrativní zázemí majitelů. Postavil jej nechal jako přízemní budovu majitel hodonského panství hrabě Jindřich Burian Žampach, a to v místech, kde dříve stál českobratrský sbor. Byl opraven a rozšířen kostel, s hlavním oltářem P. Marie a sv. Vavřince.
1645	15. července švédský generál Torrstenson dobyl a vypálil Hodonín. Fara byla tehdy zbořena, velké škody utrpěl i kostel, který byl nedlouho před tím (r. 1642) hrabětem Jindřichem Burianem ze Žampachu obnoven a rozšířen. V září vypukla těžká epidemie moru, město se z velké části vylidnilo.
1645	Po smrti Jindřicha Buriana Žampacha se ujímá správy Hodonína Jan Burian Žampach z Potenštejna.
1648	Po třicetileté válce (1618-1648) byl Hodonín s celým panstvím značně zničen. Na náměstí zůstaly podle zpráv obývané jen dva domy a z městské rady nezůstal nikdo. Hodonínské panství bylo jedním z nejvíce postižených velkostatků na Moravě. Od začátku století se počet usedlíků snížil asi na polovinu. 3. února za záhadných okolností umírá mladý dědic hrabství Jan Burian Žampach a jeho dědičkou se stává manželka Anna Helena Kateřina, rozená Jakardovská ze Sudic. 21. listopadu hrabě Bedřich Oppersdorf na Dubu a Frýdštejně pojal za manželku vdovu po Janu Burianu Žampachovi, Annu Helenu Kateřinu Jakartovskou (Žampachovou) ze Sudic, dosavadní držitelku hodonínského panství.
1649	Od tohoto roku působí v Hodoníně do roku 1670 jako právní úředník města a současně sekretář ovdovělé majitelky panství Anny Heleny Kateřiny ze Žampachu, Jan Nádhera Vysokomýtský. Jako vzdělaný muž s velkým rozhledem měl výrazný vliv na pozdější rozvoj města,
1651	28. září - Hrabě Oppersdorf ruší veškerá práva, která vydali páni z Lipé, ale upravuje poddaným roboty a platy, poskytuje právo nálevu vína, dovoluje pásti dobytek v panských sečích, pozvedává hodonínské cechovnictví a vydává obyvatelům i různé jiné svobody.
1652	V matrice je tohoto roku uveden rektor Jiřík Bedřich, z čehož se dá usuzovat, že po třicetileté válce byla v Hodoníně obnovena městská farní škola. Tato škola stávala v místech někdejší Koutníkovy restaurace, tedy naproti radnice na začátku ulice Annenské. Na hrabství hodonínském byla založena registra sirotčí. Starší sirotci byli vedení v evidenci, dokud se neoženili, nebo dokud se dívky nevdaly.
1654	Oppersdorf nechává sepsat urbář, který vykazuje mimo jiné 111 domů, radnici a dva svobodné domy. V tomto období byla v Hodoníně obsazena třetina domů ve srovnání s pobělohorský stavem.
1656	V matrice je uveden Jiřík kašnař, což svědčí o tom, že ve městě pravděpodobně v místě nynějšího morového sloupu stávala kašna
1663	Na Moravě řádili Tataři, Hodonín se tehdy ubránil, jen dvě předměstské ulice, ležící před valy, tehdejší Rohatecká a Ratíškovská, byly vydrancovány a vypáleny.
1668	Hrabě Oppersdorf nechal přestavět kostel, při stavbě dřevěné kostelní věže byl do věže uložen zápis, pořízený městským písařem Janem Nádherou Vysokomýtským. Interiér kostela byl opatřen klenbou.
1671	15. dubna bylo úředním protokolem, kterým se podávalo na hodonském zámku přiznání na zemskou daň z komínů, potvrzeno, že na celém hodonském panství, to jest v Hodoníně a v ostatních 22 obcích, bylo všeho všudy pouze 159 komínů. Řádné zděné komíný tenkrát téměř neužívali proto také často celé obce do gruntu lehly popelem.
1679	10. března písemným rozhodnutím majitel hodonského panství hrabě z Oppersdorfu ulehčil městkým radním, zvaným konšelé, robotu na panském. Tehdejší držitel hodonínského panství hrabě Fridrich z Oppersdorfu postavil na parcele původního městského špitálu za Horní branou (kde později stála budova ONV) nový panský špitál. Nadační listinou ze dne 1. října 1679 přitom ustanovil, že ve špitálu má po věčné časy bydlet šest starých, chorých, práce neschopných lidí, 3 muži a 3 ženy, a že budova má být udržována z panských důchodů. Byl to přízemní domek s doškovou střechou Na přelomu roku město zachvátil mor, podlehlo několik desítek osob.
1686	Město bylo opět zasaženo velkým požárem.
1689	V Hodoníně konal zemský rabínský synod, což svědčí o významu zdejší židovské komunity.
1690	Město postihla velká povodeň. Tehdy bylo na náměstí přes metr vody a v Rybářích na dva metry. Na paměť této pohromy byla v pivovaru zasazena kamenná deska s číslicí 1690 a s čarou, udávající výšku povodně. Po zbourání pivovaru byla deska přemístěna naproti na nově postavenou čistírny vody za zámečkem, a to v původní své výši, takže značka výšky vody je asi 50 cm nad úrovní chodníku. Požárem byla zničena židovská synagoga.
1691	7. června navštívil město císař Leopold I., osobnost, která "spolu s císařovnou, rozenou kněžnou z Neuburgku, s římským králem Josefem, synem svým stáří 13 let a nejstarší dcerou (Marií Antonií), se všemi také dvorními kanceláři a čtvrtým dílem domu císařského přijeti ráčila." V urbáři se nachází nejstarší zmínka o škole. Píše se zde, že jedna polovina obecního domu „vedle uličky“ (Anenské) je „pouštěn a navěky darován na školu“. V urbáři jsou uvedena taky čtyři pastviska, první v Doubravě, druhé mezi cestami "ratíškovickou a starou jaroňovskou", třetí v Kapřiskách a čtvrté "Na Plesi, tak daleko, co voda nezatájí, to obyčejnou a hájívající a trávu dělí".
1692	Pro spory s Holíčskými prodal hrabě Bedřich z Oppersdorfu panství hodonínské Janu Adamovi, knížeti z Liechtensteina za 720.000 zl., Odevzdal mu zámek s výzbrojí, přívoz, prámy a lodice, vesnice, tři jezera, 23 rybníků, 10 dvorů, 90 ovčinců. Z 26 prodaných vod byly uvedeny jen rybníky Písečný, Jaroňovský, Zatrabský, Prušánský, Smraďák u Terezova, Mlíček u Čejkovic a Chobotský u břeclavských hranic.
1694	Podle vzoru židovské modlitebny ve Bzenci byla zahájena stavba nové synagogy na místě staré, zničené požárem v roce 1690. Modlitebnu stavěli Šimon Bachmayer z Vyškova a Jan Štramberský z Hodonína a za odměnu 1.700 zl. rýnských ji dokončili v roce 1696.
1695	16. června kníže Jan Adam Ondřej z Lichtenštejna potvrzuje privilegia oppersdorfská z let 1651 a 1679 udělující konšelům úlevy v robotě a z roku 1670 upravující nálev vína mezi křesťanskou a židovskou obcí v Hodoníně.