TUREČTÍ ZVĚDOVÉ V ROKU 1663

      Turecká válka, vedená roku 1663 a 1664 mezi rakouským císařem Leopoldem I. a tureckým vezírem Achmetem Kiuprili, se u nás označuje jako tatarský vpád na Moravu roku 1663, a to z toho důvodu, že turecké vojsko se skládalo hlavně z Tatarů. Turci najali již předem mnoho vyzvědačů, aby jim vyzvěděli, kde jsou která města opevněna a jak, kolik je kde vojska nebo lidu zbrojného, kudy by nejsnadněji vnikli do země a „co lidé na Moravě říkají a dělají“. V Ostřihomě, jak později vyznal jeden zvěd sešlo se jich čtyřicet: většinou Slováků, 5 Moravčíků v halenách a 2 Slezani. „Tam museli třikrát přísahati, že chtějí a mají všude, kde jaký lid vojenský na Moravě, v Rakousích a ve Slezsku jest, jakož i jiný lid, kde se zdržuje, vyhlídnouti, vyšpehovati.“ Každému dáno 6 zlatých a slíbeno, když se vrátí, ještě 10 tolarů. Aby je Turci při návratu poznali, vypálili jim rozpáleným železem na hlavě nebo jinde na těle znamení. V určitý čas se měli vrátit do Ostřihomě, do Trnavy, nebo do tureckého ležení u Nových Zámků a dát zprávu, kde co vyhlédli. Někteří byli oblečeni jako poutníci nebo žebráci. Vyšli v odděleních na rozličné strany a potom každý na svou stranu se rozešli. Jedno oddělení šlo na výzvědy na naše Slovácko, druhé na Valašsko, třetí přes Moravu až do Slezska a jiné do Rakous.
      Na Moravu šel Ondráš Michalců z Bixadu a jeho „tovaryši“: Jan Vyučenec od Sv. Mikuláše, Mikuláš Podhradský, Pavel Nahaský, Jura Nahatský, Jura Petrský, Jakub Nestroj ze slezské Bítomi a Jano Holý. Jak později zjištěno, naverboval je v Trnavě Jano, úkolník (nádeník) od Pezinku, „když tam byli na jarmarku výročního trhu.“ Tak byli u nás na špehách asi 6 neděl. Kolem sv. Jakuba (25. července 1663) se vrátili do Uher a pobyli dvě neděle v tureckém ležení u Nových Zámků.
      Turci a Tataři učinili pak v pěti týdnech od 3. září do 7. října 1663 tři ukrutné vpády na Moravu. První 3. září. Vyzvědači vedli je v oddílech. „Byli též na koních a šavle měli a napřed před tropami (zástupy lidu zbrojného) jezdili.“ Jeden takový oddíl o síle 500 Turků a Tatarů vedl toho dne Ondráš Michalců k Holíči, odtud ke Kopčanům, přes mikulčické hradiště k Hodonínu, pak směrem k Lanžhotu, do Nové Vsi, Prušánek, Bílovic, do Hustopeče a k Brnu, odtud k Mikulovu a přes Mikulčice a Kopčany zpět do Uher. Hodonín za svým opevněním náporu Tatarů odolal, jen obě předměstské ulice, Ratíškovská (Fučíkova) a Rohatecká (Gorkého), a na to doplatily, i lidé na polích. Však v sirotčích registrech z té doby občas najdeme o dívkách ve stáří 19 až 25 let poznámku: Od těch tatarských běhův o ní se doptati nelze“ anebo „v roku 1663 od Tatara jest zajata.“
      Jakub Nestroj, Jano z Pezinku a jejich tovaryši přivedli toho nešťastného 3. září jiný oddíl k městečku Velká. Tam se na 1.100 Turků a Tatarů položilo táborem. Odtud se pustili štráfovat do kraje hradišťského. Podle vyznání zajatého zvěda Nestroje táhli po kraji až za Brod. Všude po 10, 20, 30, 40 se rozptýlili, pálili, lid zajímali a přivedouce lid zajatý za Velkou do tábora, svázali ho. V noci při odpočívání jeden Turek nebo Tatar na tři, čtyři svázané hlavou se položil a odpočíval tak, aby jim neutekli. Zajatým svázaným trnky jako sviním sypali, aby jedli a po zemi hubami sobě sbírali a hledali. Co mladšího bylo pobrali, staré pak postínali. „Tataři po svém návratu se zajatci do Uher odehnali nesmírné množství koní, dobytka hovězího i skopového, takže v mnohých obcích jen dvacátý díl dobytka zůstal. Mnoho obcí zpustlo a utrpení lidu bylo nesmírné. Jen některá města, jako Břeclav, Hodonín, Strážnice, Veselí a Uherský Brod se sedláky v okolí se ubránila. Podruhé nepřátelské voje, vedené vyzvědači, vpadly na Moravu 19. září 1663, a to zase do hradišťského kraje. Pustošily tu šest dní. Za těch šest dní Tataři opět velké škody nadělali a s lidem ukrutně zacházeli. „Lidé přes 40 roků staří byli posekáni, zvláště dívky a hezčí hoši zajímáni a křížem na koně házeni, do pytlů děr naděláno a hlavy zajatců jimi prostrčeny, aby zajatí mohli dýchat. Takových pytlů na tisíc bylo naděláno a oběti odvlečeny do tureckého otroctví.“ A sotva uplynulo 10 dní, již 6. a 7. října 1663 vpadli Turci po třetí na Moravu, tentokrát k Uherskému Brodu a Hrozenkovským průsmykem na Valašsko.
        Při druhém vpádu, který tak krutě postihl Hradišťsko, vypravil se Ondráš Michalcových už dne 18. září na špehy k Buchlovu, aby zhlédl, mnoho-li lidu na horách buchlovských jest. Měl se po sv. Michali do Kopčan vrátit zpráavu Turkům učiniti. Tu však byl poznán a jat. Při třetím světlém trápení (mučení ohněm) při právu města Uherského Hradiště, kde i do kozla byl svázán, vše vyznal. I jak při prvním vpádu svou partaj (svůj oddíl) vedl do Holíče k Hodonínu a pak až do Hustopeče, kde rychtáři probodli ruku, a přetáhnouce mu řemen skrz ni, s sebou ho vzali. Odtud se hnuli až na čtvrt míle k Brnu, kde všude týmž revírem (odvodem) štráfovali (najížděli), mnoho lidu postínali, zajali, plenili a zapalovali. A tak v černé knize hradišťského soudu případ Ondráše Michalců krátce uzavřen tímto zápisem: „Tento (na trápení) zdechl na sv. Václava, to jest 28. září a 1. října od mistra popravního čtvrcen a na rozcestí po čtvrťách rozvěšen a hlava na špis (kopí) vystrčena.“
       Jakuba Nestroje polapili při třetím vpádu ve Vsetíně. Ortel hradišťského soudu z 8. října 1663 zněl: „...mají mu být předně od mistra popravního dva prsty na pravé ruce, s kterýma Turkům přísahal, klešcemi ohnivými odtržené, on rožněm za živa prohnán a do povětří jiným k výstraze vyzdvižen býti a tak podle práva umříti.“

Novák, V.: Zrnka a zrníčka z dob dávných i nedávných. Kulturní kalendář města Duben 1971, s. 13 - 15.